PSYCHOLOGIE

Konformita

Konformita nebo konformismus (z lat. con-formis, shodného tvaru, podoby) je přizpůsobení se převažujícím či dominantním názorům, požadavkům, normám skupiny či společnosti v níž člověk žije, a potlačení projevů vlastních. Různí autoři se shodují v tom, že určitá míra konformity je jedním z logických důsledků socializace a je podmínkou pro bezkonfliktní fungování společnosti. Nadměrná konformita ovšem vede k potlačení vlastní individuality, k povrchnímu přijímání společenských rolí, případně k nezodpovědnosti. Bývá například spojována s byrokracií. Opakem konformity je antikonformita, záměrné vystupování proti normám společnosti, které se může jevit jako zásadovost, ale i nepružnost, nepřizpůsobivost, a které může přerůst až v revoltu. Objevuje se nejčastěji u mladých lidí, připisuje se někdy umělcům (bohémům), výjimečným i marginálním osobnostem. Silný antikonformismus může přerůst až v deviantní chování. Střed mezi konformitou a antikonformitou tvoří nonkonformita. Člověk jedná s ohledem na normy své společnosti, ale podle vlastího rozumu. Vše si řádně rozmyslí, ohlíží se na důsledky svého jednání, bere v potaz několik úhlů pohledu. Opakem konformity je nekonformita, která je chápána jako snaha odlišit se, vyčnívat z davu a nebýt jako ostatní.
 

Výzkumy sociální konformity

Podrobnější informace naleznete v článcích Aschův experiment a Milgramův experiment.

Solomon Asch v roce 1951 zkoumal vliv tlaku skupiny na odpovědi jedince týkajících se délky zobrazovaných čar. 74% účastníků testu podlehlo tlaku skupiny a odpovědělo očividně chybně.

Šokující výsledky přinesl experiment Stanley Milgram, který zkoumal poslušnost lidí vůči autoritě. Odhalil, že velká část lidí zachová poslušnost vůči autoritě i když je to v konfliktu s jejich svědomím.

Typy konformity

• Vyhovění

Je typem vnějšího přizpůsobení, které je pouze dočasné.
Příklad: Situace na silnici: řidič zpomalí na požadovanou rychlost, i když by jel dle svého úsudku a zvyku jinak. Přizpůsobí se tak, protože to dělají i ostatní řidiči očekávajíce policejní kontrolu. Po určité době ale opět zrychlí.

• Akceptace

Je vnitřní přijetí, podle kterého se člověk bude řídit už napořád.
Příklad: Řidič jezdící stále nepřiměřenou rychlostí se na základě podnětu z okolí, vlivu rodiny, či dopravní nehodě změní a začne jezdit opatrněji. Tato změna je ovšem trvalá a vnitřně přijatá.

• Identifikace

Člověk se ztotožňuje s nějakým vzorem a jedná podle něho.
Příklad: Chováme se podle nějakého vzoru, člověka, na kterém nám záleží, ke kterému vzhlížíme (celebrity, rodina, .).

Faktory ovlivňující konformitu

Pokud je situace složitá a lidé si nejsou jistí svou kompetencí jí řešit, stávají se konformnějšími

• Velikost skupiny - Čím větší skupina, tím se konformita zvětšuje. Toto pravidlo platí pouze do 5 členů skupiny, pak už se konformita nemění.
• Složení skupiny - Máme tendenci být konformnější se skupinou v níž jsou lidé, kteří mají vyšší sociální status nebo jsou odborníky v dané oblasti.
• Jednomyslnost skupinového souhlasu - Pokud se nachází ve skupině jedinec, který se nezkonformuje, zvyšuje tak šanci i pro ostatní, aby ho následovali. Stačí už pouhý jeden člověk.

Příklad: Skupina domluvených lidí byla požádána, aby odpovídala na dané otázky špatně. Zbytek několika testovaných i přes svou znalost správné odpovědi taktéž odpověděl špatně – zkonformoval se. Stačil však jeden člověk, který nesouhlasil a přidali se i další.

• Skupinová soudržnost - Vyšší konformita vůči skupině, kde panují jasné vztahy.(formální skupina, rodina)

Příklad: Partnerka přivede svého přítele poprvé do rodiny a ten, aby udělal co nejlepší dojem, bude se chovat co nejlépe.

• Veřejný závazek - Pokud lidé musejí svůj závazek stvrdit před skupinou a veřejně, jsou více konformní (větší jistota splnění), pakliže ale nemusí, nejsou tolik vázáni svým závazkem a mnohdy svůj slib nemusí dodržet.

• Možnost sankcí za nekonformitu
• Velikost rozporu uvnitř skupiny
• Obtížnost úkolu

Důvody konformity

Hlavním důvodem proč lidé jednají konformně je to, že konformní chování se často vyplácí.

Psychologické vysvětlení vychází z konstrukce těchto psychologických potřeb či motivů:

• Potřeba být oblíben

Chceme být oblíbenými členy skupiny, někam zapadnout a z těchto důvodů přizpůsobíme své chování očekávání (tj:normám) členů skupiny.

• Potřeba mít pravdu

Skupina má na nás informační vliv, pokud si nejsem něčím jisti podléháme konformitě rychleji. Stejný efekt má i to když máme názor zásadně odlišný od členů skupiny.

zdroj: wikipedia.cz